Utváření středověké Evropy (v 6. – 11. století)

STŘEDOVĚK = od pádu říše západořímské r.476 do objevení Ameriky r.1492, resp.do pol.17.stol., kdy doba od konce 15.stol.so pol.17.stol.je považována za pozdní středověk nebo za přechod od středověku k novověku

– civilizační zlom v Evropě
– posun centra dějin ze Středomoří do západní a střední Evropy (+ Skandinávie a ruská oblast)
– vznik středověké kultury a civilizace = antické dědictví a kultura (zvl.křesťanství) + prvky civilizace tzv.barbarských národů, židovsko-křesťanská kultura + kultura germánská, slovanská, arabská

3 centra
• latinská západní kultura (germánské, románské národy + Z Slované)
• byzantsko – slovanská kultura (Balkán, Malá Asie, V Evropa)
• islámská arabská kultura
– vývoj těchto center sice oddělený, ale obchodní styky, vcelku společné znaky = universalismus, nepřímý styk s vých.asijskými kulturami zprostředkovaný arabskými obchodníky

Periodizace středověku
1. raný (500 – 1200)
2. rozvinutý neboli vrcholný (1200 – 1500)
3. pozdní (1500 – 1600)

RANÝ STŘEDOVĚK
– šíření křesťanství v E
– románská kultura
– narůstání majetkových rozdílů
– rozdílné spol.poměry v různých částech E
– rozpad rodového zřízení vznik samostatných států

BARBARSKÉ STÁTY
– vznikaly během 6.a 7.stol. na území Z Evropy, vytv.zvláště germánskými kmeny
– barbarus = Římany označovaný neřímský cizinec

1. Ostrogótská říše (493-555)
– pův.sídla u Černého moře a na Krymu
– zničena Huny – ústup do Panonie a na Balkán
– král Theodorich porazil Odoakarta – ovládnutí Itálie, vznik nové říše (sídlo v Ravenně) – romanizace obyvatel
– útoky byzantského císaře Justiniána – r.553 rozpad říše; pak vyvrácena Langobardy

2. Langobardská říše (568-774 )
– pův.sídla na dolním Labi, v 5.stol.posun na jih – průchod územím Čech a Moravy
– v 6.stol. ovládnutí Itálie, vznik království
– v 8.stol. podmanění Franky – Langobardi splynuli s místním ob. (viz dnes Lombardie)

3. Vizigótská říše (507-711)
– po nájezdu Hunů posun z území dnešního Rumunska do Řecka a Itálie (r.410 dobyt Řím)
– pokus o zal.státu v JZ Francii (dnešní Toulouse), ale pod tlakem Franků (Chlodovík) pronikli až na Pyrenejský pol. (stát v okolí Toleda)
– v 8.stol.poraženi Araby

4. Vandalská říše (429-534)
– postup ze S (Jutsko) do oblasti mezi Odrou a Vislou, pak na Z do Galie a Hispánie (sídlo v Andalusii – název od Vandalusie)
– r.429 zal.v S Africe (dnes Tunis, Alžír) nezávislé království (sídlo Kartágo)
– konflikty s Římem (africká provincie), dobyta Sicílie a Korsika – r.455 vyplaněn Řím (odtud vandalismus)
– rozkvět a prosperita říše, romanizace obyvatel
– boje s Byzantinci – za císaře Justiniána r.534 Vandalská říše dobita vojevůdcem Belisarem

5. Burgundská říše (443-534)
– z území dnešního Dánska přesun k Visle, dále na Z
– po nájezdu Hunů ústup na J do JV Francie (Galie)
– kolem r.530 pod nadvládou Franků

6. Franská říše
– mocná říše na půdě bývalé provincie Galie
– jediná přetrvala – rozvíjela tradice antiky; postupně ovládla celý západogermánský svět

7. Anglosaská říše
– v pol.5.stol.příchod Anglů, Sasů a Jutů na britské ostrovy
– během 7.stol.vznik 7 anglosaských království (na území původních Keltů)
– rozdrobenost do poč.9.stol
– od 8.stol.nájezdy Normanů

Germáni = kmen na území bývalého římského impéria
– základem obživy pastevectví a stěhovavé zemědělství
– nejvyšší bůh Odin, Donar

příčiny nedlouhého trvání říší
a.) Germáni tvořili na ovládnutém území jen menšinu
b.) hranice nepřesně vymezené, nepevné
c.) stále vnější útoky
d.) splývání s domácím ob., přijetí jejich jazyka = romanizace a křesťanství – vznik románských národů (Francouzi, Italové, Španělé)
e.) Anglosasové zůstali Germány

FRANSKÁ ŘÍŠE (482 – 843)
– nejstarší, nejpevnější a největší z původně barbarských států
– Frankové se nestěhovali, obývali území dolního a středního Rýna
– v 5.stol. na území dnešní Belgie a Nizozemska ¨- výboje na V i JZ

1. král CHLODOVÍK (481-511)
– dyn.Meroveovců, úspěšný válečník, politik a diplomat; zakladatel říše a sjednotitel Franků; ovládl galii a přijal křesťanství – podpora katolické církve = Frankové spojenci římské církve proti ostatním kmenům
– po jeho smrti zdědili říši 4 synové – postupný rozpad na celky
• Austrasie Neustrie Burgundsko Aquitánie

– poč.7.stol.výboje krále Dagoberta do střední E, ale poražen západoslovanským kmenovým svazem v čele s kupcem Sámem r. 630

– neustálé rozpory mezi vládnoucí dyn.a šlechtou (o moc)
státní správa – rozdělení úz.na hrabství (v čele baroni) a stará germán.kmenová knížectví (vévodové)
právní normy – kodifikace práce – vliv pův.germánského zvykového práva + římské právo = Sálský zákoník (poč.6.stol.)

– růst moci správců dvora = majordomů (důsledek vnitřní krize), omezování moci krále
PIPIN II.
– mocný austrasijský majordom – sjednostil Franky, pronikl do S Itálie
KAREL MARTEL = KLADIVO
– zakladatel dyn.Karlovců
– odrazil útok Arabů r.723 u Poitiers
– upevnil říši, přeorganizoval armádu (profesionální jezdectvo)

dynastie Karlovců:
PIPIN III. KRÁTKÝ
– Karlův syn, králem (souhlas papeže) za slib pomoci v boji s Langobardy
– po jeho smrti rozdělení říše mezi syny – Karloman a Karel veliký

KAREL VELIKÝ
– nejvýznamnější panovník, po Karlomanově smrti vládl nad celým územím
– krutý dobyvatel (snaha obnovit císařství)
a.) voj.tažení (50) – do Itálie, Saska, Bavorska, zatlačení Arabů na Pyreneje, r.830 zničena říše Avarů, boje na V hranici proti Slovanům – téměř zdvojnásobil říši
území: od řeky Ebro a Pyrenejí až k dánské hranici; od Atlantiku až k Šumavě a Podunají

b.) reforma st.správy – hrabství většinou shodná s územím biskupství (biskup a hrabě=představitelé st.moci v obl.), obranu hranic zajišťovaly voj.jednotky

c.) hosp.život – na panských dvorech nebo velkostatcích s otroky a kolóny

d.) obchody s Židy, Syřany
– r. 800 papežem korunován na císaře (za tažení na pomoc papeži do Itálie) – považoval se za hlavu veškeré křesťanské obce

kultura
– studium a napodobování antických knih
– nové písmo = karolinská minuskule (z ní v renesanci vznikla latinka)
– vznik rukopisů zdobených miniaturami, vzácně vázaných (Bible, evangeliáře)
– slavní učenci na Karlově dvoře v Cáchách (Petr Pisiánský) – středisko kultury a vzdělanosti

– velký rozsah říše – nepevnost – r.843 verdunská smlouva = rozdělení fr.říše za Karlova nástupce Ludvíka Pobožného mezi 3 syny na 3 části:
o západofranská = Francie – Ludvík Holý
o východofranská = Německo – Ludvík němec
o střed, tzv.Lotharingie (S Itálie, Burgundsko, Lotrinsko) – Lothar
– další boje, zánik Lotharova státu – vznik Francie a Německa
– nebezpečí Vikingů ze S, Arabů z J ze Sicílie, Maďarů z V

BYZANTSKÁ ŘÍŠE
– název z 12.stol.podle bývalé řecké kolonie Byzantion
– vznik r.395 z V části říše římské – nástupce a dědic starověkého římského impéria
– hosp.a kulturně nejvyspělejší země Evropy

specifické znaky byzantské civilizace
1. byzantský císař považován za nástupce římských císařů
2. prolínání antických, orientálních i středověkých prvků
3. etnické rozrůznění ob. (Řekové, Makedonci, Syřané…) – nazývali se Římany
4. jednotícím prvkem křesťanství (pravoslavná podoba)
5. lit., kultur., ofic.jazykem – řečtina
6. méně barbarských útoků, měně vnitřních otřesů – říše se ubránila nájezdům Gótů a Hunů
– zachovala si svou politickou samostatnost a starou vzdělanost

hospodářské a sociální poměry
– zemědělství a vysp.řemeslná výroba (sklářství, textilní) – kontrola výroby a obchodu státem
– význam měst = hosp.center (Konstantinopolis, Antiochea, Nikáia…)
– peněžní hosp. = zlaté byzantiny

– r.330 osada Byzantion přebudována císařem Konstantinem I.na Konstantinopol (dnes Istanbul, slovansky Cařihrad) – sídlo císaře, římského senátu
– centrum řemesel, křižovatka obchodu

– vláda císaře JUSTINIÁNA I. – vzdělanec, schopný politik, voják; vrcholný rozkvět říše
a.) cíl – obnova celistvosti staré římské říše; výboje do Středomoří,
b.) teokratický charakter vlády
c.) daňová reforma – zvýšení daní a nové daně do st.pokladny = nespokojenost – lidové povstání Niká! (Zvítězíš!), r.532 potlačeno
d.) právní reforma – kodifikace práva – vliv římských předpisů – z8kon9k despotického císaře (bezpráví otroků, chudých rolníků)
e.) odstranění zbytků pohanství – r.529 uzavřeny všechny pohanské školy (např.athénská Akademie zal.Platónem)
césaropapismus = spojena moc církve a státu – neomezená vláda panovníka, je i hlavou církve

vývoj říše v 7.-11.stol.
– obd.krize, hosp.a polit.úpadku
– ztráta dobytých území v Itálii
– v 8.stol.útoky turkotatarských Bulharů ze S – četné války – r.1018 znovuovládnutí území Byzancií
– útoky Slovanů na Cařihrad
– nebezpečí Avarů
– vnitřní reformy – úpadek zeměď.usedlostí, další splývání voj.a civil.správy – voj.správní obvody = thémata (pro voj.obranu) v čele se stratégy
– vojákům pronajímány pozemky za povinnost voj.služby
– od 11.stol.vznik tzv.prónií = pronájem půdy za povinnost voj.služby těch, kteří na ní pracují (ne vlastníků)
– obrazoborecké hnutí = ikonoklasmus – proti kultu svatých obrazů = ikon (asi vliv islámu) – útoky na kláštery a jejich bohatství, likvidace a přeměny na voj.kasárna
– ideolog.a mocen.spory řím.papeže a cařihrad.patriarchy – trvalý rozkol církve
– vláda makedonské dynastie od r.867 – zrychlení feudalizace
BASILEOS NULHAROBIJEC
– r.1018 dobyl Bulharský stát

kultura byzantské říše
– vliv řecké helénské kultury + orientální prvky
– velkolepost a nádhera – výchova ke zbožnosti a víře
– nositel kultury – vysoká aristokracie (církevní dvůr)

1. architektura
– osobitý byzantský sloh = prvky antické (krychlová stavba) + orientální (kupole)
– půdorys často ve tvaru +, vnitřek oblož.barev.mramorem
– na zdech nástěnné malby a mozaiky
např. chrám Hagia Sophia (Boží moudrosti) v Konstantinopoli

2. výtvarné umění
– náboženské náměty
– mozaikové obrazy
– ikony = malby Krista a svatých na dřevěných deskách
– knižní malba v rukopisech

3. vzdělanost a písemnictví
– organizované školství – vysoká úroveň vzdělání – vliv církve
– převaha naučné literatury:
• teolog.lit – dogmatické a polemické texty, bohoslužebné texty
• hagiografie – lit.o světcích a jejich životě, činech a mučednické smrti
• historiografie – kritická čin., objektivnost, umělec.podání
• krásná lit. – kroniky, dialogy, romány, epigramy
– rozvoj matematiky, lékařství, filosofie, chemie, astronomie, techniky
– přepisy starých antických textů

ARABSKÁ ŘÍŠE
– území Arabského pol. (sucho, teplo, pouště, nedostatek zem.půdy a vody – kočovníci, beduíni = synové pouště; kov ovcí, koz, velbloudů)
– jih (dnešní Jemen) – úrodný – zemědělství a obchod
– výhodná poloha – křižovatka obch.cest, po r.500 námořních
– Mekka – v J úrodnější části, křižovatka obchodu i náb., sídlo rodové aristokracie = Kurajšovci; každoroční pouť věřících
– nutnost sjednotit arabské kmeny díky poklesu obchodu, krizím – prostřednictvím nového náb. = islám
– Mohamed – tvůrce a hlasatel islámu, kupec z rodu Kurajšovců; odmítl polyteismus
– základ islámu – staré kmenové arab.náb.+prvky křesť.a judaismu; víra v existenci 1 boha – Alláha – strach ze spravedlivého přísného soudce, řídí osudy lidí (fatalismus = osud čl.je dán při nar., nikdo mu neujdu), příkaz bezmezné úcty k Alláhovi a rodičům, povinnost bezvýhradně šířit jeho příkazy – úplná oddanost, právo šířit novou víru mečem („svatá válka = džihád)
– Alláhovi stoupenci = muslimové; Korán, Sunna

počátky jednotného státu
– opozice proti Mohamedovi – nedůvěra a nepřátelství bohaté aristokracie (ohrožení její moci) – r.662 Mohamedův útěk z Mekky do Medíny = hidžra = počátek muslimského letopočtu
– v Medíně vznik 1.muslimské obce – Mohamed je vládce; r.630 vítězný návrat do Mekky – hlavní město sjednoceného teokratického arabského státu