NESTARŠÍ ČESKÁ LITERATURA (pol. 9. – pol. 15. st.)

– zlomkovitost literatury, anonymní skladby (necítí potřebu být známí + přebírají náměty)
– 3 jazykové vrstvy: STAROSLOVĚNŠTINA –> LATINA –> STAROČEŠTINA (od 12. st.)

I. STAROSLOVĚNŠTINA (pol. 9. – konec 11. st.)
– s příchodem Konstantina a Metoděje (863)
– přinesly staroslověnštinu, hlaholici (z malé řecké abecedy) a cyrilici (z velké řecké abecedy)
– přeložili část EVANGELIA (Nový Zákon) + úvod „Proglas“ = programová obhajoba staroslověnské vzdělanosti – lidé musí náboženskému textu rozumět => přeložili jej
– obhajují staroslověnštinu jako jazyk vzdělanců
– po jejich smrti vznikají „PANONSKÉ LEGENDY“ = podle oblasti, odkud přišli, vydáno jejich žáky
– „Život Konstantinův“, „Život Metodějův“

II. MÍSENÍ JAZYKŮ (10. – 12. st.)
– od 11. st. proniká latina – Přemyslovci chtějí lépe komunikovat s Německem
– staroslověnština se udržuje v SÁZAVSKÉM KLÁŠTEŘE x 1097 duchovní vyhnáni
– latinsky: „Kristiánova legenda“ – skladba vysokého stylu => psal vzdělanec
– podtitul: „Život a utrpení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily“ – Václav popisován jako normální člověk, který se chová jako obyčejní lidé, nebojí se práce
– počátky křesťanství u nás
– „Hospodine, pomiluj ny“ – nejstarší dochovalá duchovní píseň – umět
– kombinace několika jazyků – staroslověnština, staročeština, latina
– koncem 11. stol. převládá LATINA – jazykem bohoslužebným i uměleckým – mluví se tak u dvoru
– Kosmas: „Kronika česká“ – psáno latinsky, líčí české dějiny až do počátku 12. stol.
– 3 části: „Kniha první – Bájivá vyprávění starců“ – použití českých legend
– „Kniha druhá – Hodnověrné zprávy svědků“ – co slyšel vyprávět, o počátcích českého státu
– „Kniha třetí – Vlastní zážitky“ – převypravuje svůj život
– objektivní hodnocení českých dějin, naráží na dva problémy:
– latinské x staroslověnské písemnictví, neuznává staroslověnské bohoslužby x uznává jejich vzdělanost
– snaha o pokřesťanštění českých zemí, panovník x biskup, stav církve před celibátem
– vlastenecké – zastává české zájmy, použil česká jména, česká přísloví přeložil do latiny
– vysoký styl: dlouhá a složitá souvětí, obrazné vyjadřování, citáty, básně, převládají fakta
– vzorem pro Dalimilovu kroniku a Kroniku českou
– glosy: výpisky nebo vysvětlivky do latinských textů – nejprve překlady, poté české komentáře po krajích
– „Svatohořecká glosa“, „Vídeňská glosa“
– 1157 vzniká první česká souvislá věta ze zakládající listiny litoměřické kapituly

III. PŘEVAHA ČESKÉ LITERATURY (13. – 15. ST.)
– vzdělanost získává i šlechta => začíná psát + kolonizace, zakládání měst => vznik měšťanské literatury
a) Období laicizace
– vznikají milostné rytířské eposy „Tristan a Isolda“, „Píseň o Cidovi“, „Píseň o Rolandovi“
– období gotiky => národní literatury
– „Svatý Václave“ – funkce české hymny, z 12. st.
– „Alexandreis“ – veršovaný epos o Alexandru Velikém v rozhraní 13. a 14. stol.
– přizpůsobování českému prostředí, psáno staročesky, Alexandr symbolem pravého rytířství
– zachycuje dobu za Přemysla Otakara II., psáno vysokým stylem
– mravokárné rady nástupcům

b) Období demokratizace (pol. 14. – pol. 15. st.) = zlidovění
– píšou všechny vrstvy => vzniká satira, kritika
– Karel IV.: „Vita Caroli“ – popisuje své osudy, zdary i nezdary
– „Majestas Karolina“ – zákoník x nepřijat
– ustanovil korunovací řád
– dělení literatury na vyšší a nižší styl:
– VYŠŠÍ: národní témata, často přejatá
– NIŽŠÍ: jednoduchá kompozice, jazyk, témata z českých dějin
– vznik dvou legend:
– nižší styl: „Legenda o svatém Prokopu“ – Prokop zakladatel Sázavského kláštera, po jeho smrti slovanští kněží vyhnáni, přišli němečtí x také vyhnáni
– symbolem češství, ochránce proti cizímu vlivu
– vyšší styl: „Život svaté Kateřiny“ – milostné prvky ve vztahu ke kristu – dostala od něho prsten
– z pohanské královské rodiny x přešla na křesťanství => mučena, zabita
– složitý jazyk, kompozice, symbolika barev
– vzniká drama: náboženské hry hrané v kostelech – ukřižovaní a vzkříšení krista
– vlastnosti soudobých lidí, společnosti
– „Hry o třech Mariích“
– „Mastičkář“ – fraška – původně mezihry, potom na tržiště => komediální záležitosti
– tři Marie chtějí nabalzámovat tělo Kristovo – scéna z nákupu mastí
– poprvé není hrdinou šlechtic, obraz středověkého trhu
– rytířská epika: inspirace v Evropské literatuře o Alexandru Velikém, o rytířích kulatého stolu
– chybí nám národní rytířská epika („Píseň o Rolandovi“, „Píseň o Cidovi“)
– hrdinský x rytířský epos: v hrdinském hrdina bojuje jenom za zájmy panovníka x rytířský – chce lásku, peníze, moc)
– „Tristram a Izolda“ – autor CHRÉTIEN DE TROYES
– námětem osudová láska a její boj se společenskými konvencemi
– v různých literaturách různé zakončení
– „Trojanská kronika“ – rytířský epos psaný prózou
– z Řecké legendy o Trójanské válce x umístěno do středověkého města, typičtí středověcí rytíři
– 1468 – 1. česká vytištěná kniha pomocí knihtisku
– filosofická próza: „Tkadleček“ – jazykově nejdokonalejší dílo té doby u nás
– Tkadleček = tkadlec slov – rozmluva spisovatele a neštěstí
– proč básníka opustila jeho milá – neštěstí zvítězí – člověk nemá právo ovlivňovat svůj osud
– milostná poezie:
a) LIDOVÁ: „Jměj se dobřě, srdečko“ – z ústní lidové slovesnosti
– kromě lásky k lidem i láska k bohu, narážky na nestálost lásky
b) UMĚLÁ: „Závišova píseň“ – milostná trubadůrská poezie inspirovaná francouzskou tvorbou, která se šíří po celé Evropě – hlavně o křížových výpravách
– v Německu minnesengři, v Anglii
– žákovská (vaganská) poezie: píší vysokoškolští studenti univerzit
– čistě česká, latinská, nebo makarónská (česko – latinská)
a) MILOSTNÁ: obhroublá, vulgární – o skutečné lásce
b) SATIRA: „Píseň veselé chudiny“ – o bídě studentů x dělají si z toho legraci => satira na sebe sama
– „Podkoní a žák“ – na začátku se vychvaluje, jak je na tom dobře x zjistí, že jsou na tom stejně => => končí to rvačkou – oba jsou na tom dost mizerně
– čí postavení je lepší, kdo má lepší vyhlídky
– měšťanská satira: „Hradecký rukopis“ – 2 části: „Desatero kazanie Božie“ a „Satiry o řemeslnících a konšelích“ – jak se provinili proti desateru nebo etice, v desateru varování, v satirách hrozba peklem
– šlechtická satira: SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC: „Nová rada“ – alegorická skladba
– líčí sněm zvířat – mají za úkol rozhodnout o něčem – předsedá lev x všechny rady jsou takové, že hájí zájmy těch daných zvířat
– lev = král, zvířata = šlechta
=> satirická, ironická alegorie na českou šlechtu