VÝVOJOVÉ TENDENCE SVĚTOVÉHO DIVADLA

– divadlo je založeno na základě dialogu, během kterého se odehrává děj
– jedná se o jevištní předvádění před publikem
– jevištní scény a postupy
– typy: tragédie a komedie (situační, jazyková, frašky, parodie, komedie)
– vznik dramatu v Řecku (5. st. př. l. – z dionýsií, vystupuje chór a jedna postava, z té pak vzniká herec)
– Aischylos zavedl druhého herce, masky a kostýmy
– Sofokles zavedl 3. herce, vypracoval dialog

STŘEDOVĚKÉ DRAMA
– náboženské, z pašijových a mariánských her – původně měli náboženskou podobu x nakonec z chrámů pro znevažování tématiky vyloučeni – kritika sedláků (= sotie)

RENESANCE
– ohromný rozvoj dramatu
– Lope de VEGA: kolektivní drama – hlavním hrdinou je skupina lidí, hlavním námětem otázka spravedlnosti
– soudržnost kolektivu lidí se stejným zájmem, spravedlnost
– „Ovčí pramen“ – je to svobodná vesnice s komturem (správcem), který zneužívá svá práva – okrádá obyvatelstvo, zneužívá ženy => vesnice žádá o jeho výměnu x nepomáhá to => zavraždí ho => král posílá soudce, celá vesnice postavena před soud
– hrdinou není jedinec, ale kolektiv, venkovští lidé
– shakespearovské drama: v jeho hrách vystupují lidé ve stejné rovině jako šlechta, neuznává její nadřazenost, prosazuje rovnost
– jazykově dokonalý, většina her na morální otázky, velmi oblíbený, v každé hře vášně, láska, špatný člověk x nebere lidi černobíle, odmítá předsudky a fanatismus
– hry Williema Shakespeara

BAROKO
– hry do popředí x mají náboženský charakter – nákladné, co se týká předvádění, o náboženských záležitostech, hrají se ve šlechtických sídlech, o zbožnosti, vztahu člověka k Bohu
– Pedro Calderon de la BARCA: upravuje barokní divadlo
– rozdělení na jeviště a hlediště, nákladné kostýmy, róby, kočáry, koně, náročné na kulisy, zvukové a světelné efekty, ohňostroje
– hraje se od rána do večera, jedno představení za druhým – šlechta byla v přilehlých místnostech
– hry se odehrávají kolem hlavní postavy, k němu se váže děj => bez vedlejších dějů
– hry: „Život je sen“ – zamýšlí se nad životem v baroku – je předurčený bohem
– „Zaramejský rychtář“ – v duchu Lope de Vegy => kolektivní drama

KLASICISMUS
– Bolileau rozděluje směr na vysoký a nízký styl
– vysoký styl = tragédie, poezie, námětově čerpá ze života šlechty a panovníků
– nízký styl = komedie, satiry a bajky, próza
– čerpá ze života měšťanstva a buržoazie
– Pierre CORNEILLE:
– komedie: vystupují nadpřirozené bytosti, počátek situační komiky
– dramata: založena na tom, že hlavní postavy jsou silné osobnosti, dostávají se do těžké situace v důsledku historických událostí, řeší konflikt mezi službou státu a vlastním zájmem
– „Médea“, „Cid“
– Jean RACINE: „Faidra“ – drama hříšné lásky mezi matkou a nevlastním synem x on ji odmítne => ona uražena, ponížena => chce se pomstít x nakonec to neudělá, snaha se napravit
– MOLIERE: 3 typy her
1) Proti měšťanstvu: „Ze Scapinova šibalství“ – pán trápí svého sluhu Scapina x on sám má problémy s věřitely => sluha ho chce zdánlivě zachránit, nabízí mu, že jej tajně vynese v pytli z domu x předá ho věřiteli, ten ho stluče => ostuda, sluha má zadostiučinění
2) Ze šlechtického prostředí: „Misantrop“ – líčí měšťany, jak se snaží získat přízeň šlechty, je tam jeden pozorovatel => shledává, že nelze nikomu věřit, každý se o sebe musí starat sám
3) Proti církvi: „Tartuffe“ – na čas na něho uvalena klatba za tuto hru
– Tartuffe příslušník církve x nechová se jako duchovní – využívá své ovečky. Vloudí se do rodiny měšťana Orgona, stává se jeho osobním rádcem a přítelem, zabydlí se u nich x svádí paní Orgonovou x ona ho prohlédne => on to narafičí tak, aby to vypadalo, že ona sváděla jeho, on nakonec svede dceru => Orgon mu v závěti připíše veškerý majetek => rodina žádá krále o pomoc, král pomáhá

– vývoj Komedie del ARTE: zreformoval ji Carlo Goldoni
– dány jenom postavy a hlavní děj, dialogy formou improvizace + prokládány (písně, tanec, básně, vtipy …)
– typické postavy: krásná dívka Kolumbina, šibal Harlekýn, smutný ctitel Pierot, nadutý důstojník snažící se získat dívku Capitano, zámožný člověk Pantaleone
– náměty: milostné vztahy, kterým někdo brání
– typické oblečení: harlekýn – vysoký špičatý klobouk, velké okruží, barevné šaty
– bílé obličeje, černé šaty, kromě milostného páru všichni nalíčeni
– Carlo GOLDONI
– „Sluha dvou pánů“ – sluha z potřeby peněz slouží dvěma pánům (muž a žena) => mnoho úkolů, plete je => díky jeho chybám se ti dva potkávají, obnovuje se jejich milenecký vztah
– „Poprask na laguně“ – v malém rybářském městečku muži odjíždějí na moře, ženy zůstávají samy => hašteří se x přijíždí obchodník, flirtují spolu => rozchod jednoho páru kvůli pomluvám, až soudce řeší vztahy

ROMANTISMUS
– mísení žánrů (tragédie a komedie) – námětem láska, boj hrdiny se společností, špatný konec, emotivní
– Johan Wolfgang GOETHE: „Faust“ – spravedlivý svět neexistuje, je to jenom utopická myšlenka
– Fridrich SCHILLER: „Loupežníci“
– Alexandr Sergejevič PUŠKIN: „Evžen Oněgin“ – nechá se pozvat na venkov x je tam nuda => koketuje s Olgou x zamiluje se do něho Tatjana, pošle mu dopis x on musí na souboj s přítelem, zabije ho => pryč, cestuje, když se vrátí, potkává Tatjanu, vyznává jí lásku x pozdě, je už vdaná a nechce ho
– Michail Jurjevič LERMONTOV: „Maškaráda“ – veršovaná hra z prostředí nejvyšší ruské šlechty, přetvářka
– šlechtic dá ženě náhrdelník x ta ho na maškarním plese ztratí, najde ho jiná žena a dá ho jinému muži, který se vychloubá původnímu majiteli => ten rozčílen, netuší, jak to bylo

REALISMUS
– sociální problémy, popis rozdělení společnosti, chudá x bohatá, zamýšlí se nad příčinami společenského rozvrstvení
– tragikomedické hry (až černý humor)
– Nikolaj Vasilijevič GOGOL: „Revizor“
– Henrik Ibsen: „Nora“ – společenskokritická hra, nucená závislost ženy na muži
– George Bernard SHOE: „Pygmalion“ – sázka profesora fonetiky Higginse s plukovníkem Pickeringem, že člověk nese ve svém chování a řeči stopy společenské třídy, ze které pochází, a ty není možné odstranit a proto není možné dostat se výš
– profesor Higgins se vsadí, že do plesu naučí hubatou a nevychovanou květinářku Lisu Doolittlovou přiměřenému vystupování a mluvě => podaří se mu to, vyhraje x Lisa se má zase vrátit tam, odkud přišla, ale toho už ona není schopná, navíc se do profesora zamiluje, což on nevnímá => utíká k Higginsově matce, která jí nabídne přístřeší
– v závěru profesor zjišťuje, že ji má také rád x ona odchází s mladíkem z měšťanské vrstvy Fredym

AVANTGARDNÍ DIVADLO KONCE 19. – 1. pol. 20. STOLETÍ
– kořeny pro moderní divadlo – zakladatel Anton Pavlovič ČECHOV:
-zavádí do dramatu vnitřní monology postav
– „Tři sestry“, „Višňový sad“ – námětem materiální úpadek Ruské šlechty a neschopnost vyrovnat se s tím, což vede k jejímu pesimismu, rezignaci a snaze o útěk od problémů

MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY
– symbolismus: užívání slov mnohoznačných, kde se původní význam pomocí metafor mění, snaha obracet významy symbolů
– impresionismus: snaha zachytit krajinu krásným popisem – vyjadřují názory a pocity x kladně – nejraději krajina při rozednění
– dekadence: = úpadek
– nepopisuje realitu – autoři popisují svoje pocity zhnusení ze společnosti
– pocity popisují obrazně pomocí přírody – popisují krajinu, která vyjadřuje jejich pocity – zvuky, obrazy
– projevují pohrdání společností – někdy ukňourané, nespokojené, naštvané
– Maurice MAETERLINCK: „Modrý pták“ – hlavními hrdiny děti chudého dřevorubce – žijí v bídě, závidí kamarádům + nechápou, proč to nemůžou mít taky
– v noci se jim zjeví modrý ptáček – provází je vzpomínkami na přátele, zemí, kdy by chtěli žít, budoucností, kterou budou žít => po probuzení se dozvídají, že žijí v lásce => mají vše, co můžou chtít
– Oscar WILDE: „Jak je důležité míti Filipa“ – Filip jako jméno i chytrost
– dva přátelé jsou studenti – ve dne studují, večer si chtějí užívat x aby nedělali ostudu rodičům, nazývají se Filipem x nakonec se zjistí, že jsou ze zámožné rodiny
– Bertold BRECHT:
– „Žebrácká opera“ – líčí boj dvou gangů v londýnské čtvrti SOHO, který uklidní až sňatek šéfa prvního gangu s dcerou šéfa 2. gangu x jejím odchodem rodina ztrácí značné příjmy => udají jejího manžela a zajistí jeho zatčení => před šibenicí ho zachrání jeno milost královny

RELATIVISMUS
– Luigy PIRANDELLO: „6 postav hledá autora“ – při zkoušce divadelní hry o rodinných vztazích se na jevišti objevuje 6 postav, jejichž životy byly předlohou pro hru => nesouhlasí se způsobem zachycení vztahů v rodině => konfrontace jejich pohledů + pohledů herce a autora
– pol. 20. stol. – Existenciální DRAMA – strach člověka o přežití, materiální zajištění, … => vzniká absurdní drama – vychází z existenciálního x důraz na strach člověka ze společenského mechanismu – je jenom hračka v rukou mocných