Renesance a humanismus (14. – 16.století)

– epocha mezi gotikou a barokem
– významný umělec.a myšlenkový proud, který vznikl ve 14.stol.v Itálii a odtud se šíří do Evropy
– z lat. re nascio (it.rinascito) = znovuzrození – obnovení zájmu o vše přirozené a lidské
– pojem poprvé použil it.malíř a životopisec Giorgio Vasari v16.stol.
– humanismus = myšlenkový výraz renesanční doby (lat.humanus = lidský); soustava filosofických, historických, právních, obecně estetických aj.názorů renesančních vzdělanců

periodizace renesance
1. raná = trecento (14.stol.)
– zvl.v Itálii v Miláně, Florencii a Mantově
– odklon od středověk.chápání světa X ještě vliv středověk.myšlení
– nereálný sen o obnově římského impéria
2. vrcholná = quattrocento (15.stol.)
– centrem umění a vzdělanců Florencie
– umělci podporováni mecenáši – Mediciové (hl.Lorenzo Medici zvaný Magnifico = Velkolepý)
3. pozdní = cinquecento (po r.1500)
4. manýrismus

znaky renesance
1. obrat ke člověku – poprvé odcizení bohu, pokles víry, únik k pozemským slastem
2. kultura měšťanstva a měst (X gotika – rytířská kultura)
3. inspirace a vzory v antické kultuře
4. antropocentrismus – zájem všeho se soustředí na člověka
5. individualismus
6. svoboda myšlení a tvorby bez ohledu na náb.
7. nenáboženský char.myšlení = světskost

předpoklady vzniku renesance
1. rozvoj řemeslné výroby a obchodu (vznik prvních manufaktur)
2. zámořské objevy
3. růst významu měšťanstva a měst
4. rozvoj poznání a věd – vyšší úroveň vzdělanosti
5. krize středověké církve
6. vynález knihtisku (r.1450 Johannes Gutenberg)

1. VĚDA
a.) filosofie
M.Kusánský, T.Campanella, G.Bruno, G.Galilei, Paracelsus (viz ZSV)

b.) přírodní vědy
• matematika – zavedení imaginárních veličin; zdokonalení symbolického označení
• mechanika – vytv.teorie jednoduchých strojů; objev zákona volného pádu
• astronomie – heliocentrismus /Kopernik/, dalekohled /Kepler/; T.de Brahe, G.Galilei, G.Bruno
• anatomie – položeny základy; klasifikace nemocí /Paracelsus/; objevení malého krevního oběhu /Miguel Servet/

c.) společenská kritika a politika
Niccolo Machiavelli – spis Vladař – důkaz, že politika je samostat.obor lidské čin.
Erasmus Roterdamský
J.A.Komenský

2. ARCHITEKTURA
– antické vzory a podněty
– ohled na člověka – příjemné a pohodlné bydlení
– převaha světských staveb

znaky renesanční architektury
1. zdůrazněna horizontálnost = stavba rozložena do šířky
2. architrávový systém (převzat z antiky)
3. oblouková klenba
4. těžší, silnější zdi
5. pravoúhlá, široká okna, nahoře zakončená obloukem, někdy sdružená (po 2)
6. patra oddělena římsami
7. základní tvary: čtverec, obdélník, krychle
8. arkády = oblouková podloubí, často v patrech nad sebou
9. stavba často spojena se zahradou (spojení s přírodou) – oživena jezírky, fontánkami
10. fasády zdobeny:
• rustikou = obklad neotesanými kameny nebo jejich napodobeninami
• sgrafity = dvouvrstvá omítka (spodní tmavá), vyrývání svrchní vrstvy na spodní; nejčastěji obraz obdélníku s úhlopříčkami = tzv.psaníčková sgrafita, obálky
• kvádrováním = do omítky se za vlhka vyryly kontury kvádrů a dodatečně se omalovaly
11. balustry = kuželky – sřetězením vzniká balustráda = zábradlí
12. štuková výzdoba
13. trámové nebo kazetové stropy, vytápění kachlovými kamny, malovaný a vyřezávaný nábytek, postele s nebesy, cínové nádobí

typické stavby
1. zámek – novověké sídlo šlechty
2. pevnosti
3. palác – obdoba zámku, sezónní sídlo s kašnami, fontánami, letohrádky, míčovnami, jízdárnami
4. radnice, vysoké městské věže
5. školy, špitály, obchody, pivovary, lázně, mlýny, vodárny, měšťanské domy, mosty
6. méně často chrámy

Fillipo Brunelleschi – kupole dómu ve Florencii
Donato Bramante – autor původní podoby chrámu sv.Petra v Římě

renesanční stavby u nás
– Belvedér, letohrádek Hvězda, Schwarzenberský palác
– zámky Opočno, Velké Losiny, Litomyšl
– náměstí – Slavonice, Telč, Jičín, Nové Město nad Metují

3. SOCHAŘSTVÍ
– antické vzory, řemeslná dokonalost
– snaha o reálné zobrazení lidského těla
– smysl pro vyváženost a soulad proporcí
– materiály: mramor, bronz, dřevo
– náhrobky, jezdecké pomníky, kamenné reliéfy

DONATELLO – snaha o realist.zobrazení lid.těla, socha Davida

4. MALÍŘSTVÍ
– inspirace antikou
– úsilí o realismus – realistické vidění člověka a přírody
– harmonie fyzické a duševní krásy
– akt – znovuobjevení přirozenosti a půvabu nahoty
– přetrvávají fresky, desková malba, knižní malba; nově olejomalba, dřevořez
– přesnost až geometričnost
– objev lineární perspektivy = předměty se úměrně se vzdáleností od pozorovatele zmenšují, jsou i méně barevné (poprvé použil florentský malíř Masaccio)
– portréty a davové scény zasazené do prostoru staveb nebo krajiny
– malířské školy – florentská, benátská

MASACCIO – zakladatel renesančního malířství ve Florencii
GIOTTO DI BONDONE – autor fresek ve florentském dómu
SANDRO BOTICELLI – obrazy Příchod jara, Zrození Venuše
RAFFAEL SANTI – malíř, architekt, řídil antické vykopávky; obrazy: Sixtinská madona, fresky ve Vatikánu (např. Athénská škola)

LEONARDO DA VINCI
– nejuniverzálnější osobnost (malíř, sochař, architekt, hudebník, přírodovědec)
– navrhl létací stroj na principu vrtulníku
– zabýval se anatomií – prováděl pitvy (studie lidského těla)
– soupeř Michelangela, homosexuál
– obrazy: Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Madona s karafiátem, Poslední večeře Páně

MICHELANGELO BUONAROTI
– všestranná osobnost (malíř, sochař, básník – sonety), homosexuál
– navrhl kupoli chrámu sv.Petra v Římě
– sochy: Mojžíš, Pieta, David
– obrazy: Poslední soud, Stvoření světa, výzdoba Sixtinské kaple

TIZIAN – benátská škola; obrazy: Venušina toaleta, Mariina cesta do chrámu
TINTORATTO – benátská škola, náb.motivy – obrazy: Poslední večeře, Zuzana v lázni

MANÝRISMUS
– umělecký styl mezi vrcholnou renesancí a barokem (1520 – 1610)
– šablonovité umělecké tvoření, využívá se hlavně zručnosti
– negace renes.harmonie, důraz na tajemno
– chladné barvy, spirálovité linie, prodlužování figur, asymetričnost
– u nás – na dvoře císaře Rudolfa II.

RENESANCE MIMO ITÁLII
– pomalé šíření do Evropy v 16.stol., sdružování s pozdní gotikou (zvl.ve stř.Evropě)
Jan Van Eyck – malíř, tvůrce Gentského oltáře
Hieronymus Bosch – obrazy plné apokalyptických hrůz, obraz Zahrada pozemských rozkoší
PIETER BRUEGHEL – velké množství postav, obrazy:Malomocní, Triumf smrti
EL GRECO – řecký malíř, žil ve Španělsku, obraz Pohled na Toledo
ALBRECHT DURER – obrazy – Vlastní podobizna

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
25. Renesanční filozofie
RENESANČNÍ FILOZOFIE
11a Hlavní představitelé humanistické a renesanční filosofie; reformace, nauka o státu, nauka o idolech
Renesanční „přírodní“ filosofie
GALILEO GALILEI (1564 – 1642)
10a Rozvoj evropské filosofie v období humanismu a renesance
10b Humanismus a renesance ve světě a u nás
Naturalismus – přírodní filozofie
Koperníkovský obrat
Francis Bacon (1561 – 1626)
THOMAS MOORE
21. Křesťanská a renesanční filosofie
1. Pedagogický systém a dílo J. A. Komenského. A)
Orbis pictus- uvádí obrázky různých tělocvičných činností s popisem. B)
Komenský pochopil důležitost tělesné výchovy pro rozvoj člověka jako nejvhodnější formu stanovil hru. C)
Didaktické principy jako podmínka účinnosti výuky. D)
Články na hledaný výraz „Filosofie období renesance“ naleznete na bezuceni.cz