25. Renesanční filozofie

Renesanční filozofie přírody
kalokaghatia, v centru stojí člověk = humanismus, v církvi reformace, věda má sloužit člověku, víra v Boha je velmi silná, rozvíjí se přírodní vědy, filozofie se odvrací od dogmat, heliocentrický názor místo geocentrického
studium antických autorů a rozvíjení jejich myšlenek
Erasmus Rotterdamský – vzdělání má směřovat k důstojným lidským hodnotám
Luther, Wiklef, Zwinglli, Kalvín – slovo Boží je třeba přijmout přímo, zdůraznění individuální víry a svědomí
Mění se představy o světě o člověku, objevují se přístupy:
– naturalismus: přirozenost bez askezí, vztah k přírodě, člověk přírodu chápe jednotnou s Bohem –
panteismus – spojení Boha a přírody, senzualismus – smyslovost, empirická zkušenost
– indidvidualismus, antropocentrismus: člověk je tvůrce svých dějin, upřímný ve vztahu k Bohu – reformace
– racionalismus: kladení důrazu na rozum
1. přírodní filozofie: Mikuláš Kusánský (1401 – 1464) – Německý teolog, diplomat, filozof
De docta ignorantia – O učené nevědomosti
Kdo je to Bůh, jak ho můžeme poznávat, rozlišuje 3 jsoucna:
1. Bůh – absolutní, nekonečné, vidí zde mnoho protikladů – dialektika, sbližuje ho s přírodou
2. svět – universum, které je od Boha odvozené, složené, plno vztahů
3. svět jednotlivých věcí – jsou konečné, nade vším je Bůh
svět tvoří zprostředkovatele mezi Bohem a věcmi
heliocentrický názor, snažil se vše změřit – Bůh stvořil svět na základě matematických principů
poznání: stupňovité od počitků /smysly/ po zpracování rozumem, od jednodušších ke složitějším – racionalista
hovoří o idei univerzální tolerance – tolerovat ostatní náboženství,
Theofrastus Paracelsus z Hohenheimu:
– lékař, zkoumání člověka = mikrokosmos, který můžeme pochopit pouze v jednotě s makrokosmem
hermetická filozofie – snaží se vnímat všechno jako součást jednoho celku /umění, poetika, náboženství/

Johannes Kepler (1571 – 1630)
Astronomia Nova, kvantifikování věcí, dvorní astronom Rudolfa II., zákony o pohybu planet

Mikoláš Koperník: (1473 – 1543)
polský astronom, vesmír je konečný, heliocentrická teorie, kniha O pohybech nebeských těles

Giordano Bruno (1548 – 1600)
Italský myslitel, dominikánský mnich.
Narozen v Nole u Neapole, pobýval v exilu, Švédsko, Francie, Německo
pod vlivem Koperníkových názorů – rozpory s církví – 8 let vězněn, upálen v Římě
nekonečnost Boha, kritika scholastického chápání světa a církve (majetek)
rovnocennost světových soustav, didaktické básně, dialogy, sonety, komedie
analytický přístup: kvantitativní, vše lze změřit, svět materiální povahy
Bůh je všudypřítomný, je součástí všech věcí a jevů a celé přírody, ztotožňuje Boha s přírodou – panteista
Boha zlidšťuje, přibližuje, svět je přístupný lidskému poznání – člověk musí poznávat

Galileo Galilei (1564 – 1642)
astronom – heliocentrista, za své názory spor s inkvizicí, 1633 odvolal, aby si zachránil život
svět se snaží vysvětlit na základě mechaniky – písmenka jsou matematické útvary, příroda je psaná jazykem matematiky, kdo ji neumí, nic se o přírodě nedozví
empirista – experimenty, hypotézy
deista – uznává existenci Boha, ale do světa nezasahuje
důsledně odděluje vědu od náboženství – morálka

Renesanční filozofie společnosti
Nicolo Machiavelli (1469 – 1527)
Ital, cíl sjednocení Itálie, na trůně Lorenzo di Medici – Machiavelli jeho rádcem
Vladař: panovník – chytrý, lstivý, může užít jakýkoliv prostředek ve prospěch státu
nepříjemné věci provádět rychle, může lhát, využívat slabosti lidí – politický realismus

Hugo Grotius (1583 – 1645)
Holanďan, právník, teolog, hájí úlohu mezinárodního práva, právo se děje z vůle boží

Utopisté – vize o harmonické společnosti
Thomas Moore (1478 – 1535)
Společnost: uspořádána podle soc. norem, pracovat všichni, výdělky spravedlivě rozdělovat, Utopia

Tomasso Campanella (1568 – 1639) – Sluneční stát – socialistická obec

Giambatista Vico (1668 – 1744)
Koncepce historického koloběhu, ve vývoji se střídají určité etapy a opakují se etapy:
1. božská – Bůh tvoří svět
2. heroická – vznik státu, k moci se dostávají urození – aristokracie
3. lidská – demokracie, svoboda, spravedlnost, úpadek – koloběh se opakuje na vyšším stupni úrovně

Francis Bacon (1561 – 1626)
narozen v Londýně, šlechtický původ, studia v Cambridgi, za vlády krále Jakuba I. byl kancléřem
navrací se k materialistické filozofii, experimentální filozofie novověku, Scientia est potentia – vědění je moc
musí se rozvíjet vědy – lidstvo se stane silnějším,
empirista – zakládal na zkušenosti a věřil v poznatelnost smysly, základ poznání viděl ve zkušenosti
Nová Atlantida – spis o ideální společnosti – imaginární ostrov v Tichém oceánu
ideál viděl tak, že člověk za pomoci vědy vládne nad přírodou, ve veřejných funkcích vědci
Velké obnovení věd – vědění je moc, má sílu přetvářet přírodu i člověka
Nové Organon – lidské poznání, rozvoj vědy, věnuje se metodologii, pravou metodou je indukce, nejdříve důsledná analýza – rozklad celku na určité části, zkoumání kvalitativních vlastností, rozbory forem pohybu, kdy se vlastnost vyskytuje – pozitivita, absence, srovnávání jevů, stupňů ve vývoji
teorie idolů – omylů,cílem poučení a odstranění chyb
1. idol rodu – chyby vyplývající z nedokonalosti lidského rodu, nedokonalé poznávací nástroje /sluch, zrak, rozum/, vyplývá z lidské podstaty, snaha o zdokonalení

2. idol jeskyně – omezenost každého konkrétního člověka /každý je ve své jeskyni a vidí svět svým pohledem/, zlepšení kolektivní zkušenosti

3. idol tržiště – vyplývají z lidského soužití, komunikace, řeč má dominantní úlohu, nesprávné používání slov – neporozumění, nepoužívat floskule = prázdné fráze

4. idol divadla – slepou vírou v autority, nevěřit všemu, co řeknou autority, podporuje mírnou skepsi
stoupenec teorie dvojí pravdy, snaha osvobodit filozofii od víry

Thomas Hobbes (1583 – 1645)
anglický materialistický filozof,
Leviatan – základy filozofie státu a společnosti
Zabývá se metodologií, rozvíjí Baconovy názory, proti církevním autoritám za rozvoj vědy
Smluvní teorie státu, společenská smlouva
Prvotní je hmota (těleso) – vnější jsoucno nezávislé na našem myšlení, tělesa můžeme poznávat smysly a rozumem
hmota ve smyslu první látka – neexistuje sama o sobě – naše abstrakce
Základní vlastnosti (atributy) – rozprostraněnost (zaujímání prostoru), pohyb, klid
Připouští proces poznání, tělesa působí na smysly
2 druhy vlastností:
primární – objektivní, subjektivní, závisí na poznávajícím subjektu, smysly
sekundární – rozumové, analýza,…
pohyb chápe mechanicky – přemisťování, odmítá existenci duší – zvláštní substance
myšlení bez myslícího není možné, myšlenka sama o sobě neexistuje
klasifikace věd, zabývá se etikou – naturalistická /příroda/, eudaimonistická /blaženost/
teorie společenské smlouvy – když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet – války
lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc – stát, který je chrání
stát – lidský vynález, má ohromnou moc a sílu – dokonce určuje náboženství, ačkoliv nebyl Bohem stvořen
smlouva – když jsou lidé ochotni odstoupit něco ze svých práv ve prospěch své bezpečnosti
domnívá se, že přirozeností člověka je egoismus
osobní zájem řídí naše chování, dobro a zlo relativní, záleží na významu pro subjekt
kritériem mravnosti a ctnosti je zákon, člověk by se jím měl řídit, za ideální státní formu považuje monarchii
prostý lid je třeba držet na uzdě – přispívá náboženství – hraje regulační úlohu
panovník se má snažit o blaho lidu, tak mají vypadat i zákony, všichni mají poctivě pracovat, rozvoj věd

Jan Ámos Komenský – (1592 – 1670)
narozen v Nivnici na jihovýchodní Moravě v českobratrské rodině, po studiích v Německu působil jako bratrský kněz
1628 nucen odejít do vyhnanství do polského Lešna, kde byl zvolen biskupem a písařem Jednoty bratrské
působil i v Anglii, Švédsku, Maďarsku, Německu, zemřel v Amsterodamu, pohřben v Naardenu
nazýván „učitelem národů“ – vytvořil řadu didaktických spisů, učebnic a slovníků
ve své filosofii tvořil opozici vůči Descartovi, jemuž vyčítal přílišný důraz na rozum
usiloval o harmonii a nápravu lidského života harmonizujícího se světem a naplněného morálními hodnotami
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, Moudrého Katona mravní poučování – přebásněné latinské žalmy a poučení
Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti – jediným středem bezpečnosti je Bůh
Didactica Magna, Brána jazykům otevřená – učebnice, prosazuje učení v souvislostech
Orbis pictus – vzor pro učebnice cizích jazyků, Schola ludus – soubor latinských her, které prohlubovaly znalost latiny
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
RENESANČNÍ FILOZOFIE
11a Hlavní představitelé humanistické a renesanční filosofie; reformace, nauka o státu, nauka o idolech
Renesance a humanismus (14. – 16.století)
Renesanční „přírodní“ filosofie
GALILEO GALILEI (1564 – 1642)
10a Rozvoj evropské filosofie v období humanismu a renesance
10b Humanismus a renesance ve světě a u nás
Naturalismus – přírodní filozofie
Koperníkovský obrat
Francis Bacon (1561 – 1626)
THOMAS MOORE
21. Křesťanská a renesanční filosofie
1. Pedagogický systém a dílo J. A. Komenského. A)
Orbis pictus- uvádí obrázky různých tělocvičných činností s popisem. B)
Komenský pochopil důležitost tělesné výchovy pro rozvoj člověka jako nejvhodnější formu stanovil hru. C)
Didaktické principy jako podmínka účinnosti výuky. D)
Články na hledaný výraz „Filosofie období renesance“ naleznete na bezuceni.cz